Svatý Cyril
Určitě znáte pocit, když se musíte s něčím, nebo s někým rozloučit. Pocit konce něčeho. Když třeba praskne, nebo uletí nafukovací balónek. Třebaže jich máš ještě hodně, právě tenhleten uletěl! A ty se musíš potýkat s takovým zvláštním pocitem smutku. Některé děti se musí rozloučit třeba s nějakým živým tvorem. Tak jako chlapec, kterého rodiče poslali studovat. Byl nejmladší ze sedmi dětí a byl nesmírně zvídavý a vynikal pozoruhodnou pamětí. Jako ostatní synové bohatých rodin se čas od času bavil lovem. Nečekal, že se jednoho dne na lovu zvedne vítr a odnese jeho krahujce kdo ví kam. Hledal ho, volal, číhal na něj, čekal, až se vrátí. Všechno to bylo marné. Ptáci mají rádi svobodu. Asi se nebudeš divit, že takový kluk po tom všem propadl pocitu zmaru a upadl do smutku: „Takový je tedy život, že místo radosti množí se žal?“ Co si počít? Staří rodiče zemřou, kamarádi mě opustí, musí být někdo, kdo mě neopustí nikdy, kdo bude mým věrným přítelem navždy, jeho přátelství bude věčné a hluboké. Tak se z člověka stává svatý. „Odedneška dám se jinou cestou, lepší než tato, a nepromarním svých dnů ve shonu tohoto života.“ řekl si Cyril.
Svatý Cyril (řádovým jménem Konstantin) byl vzdělaný filozof, kněz, který přišel spolu s bratrem Metodějem z řecké Soluně šířit na naše území křesťanství. Oběma kněžím je v našem regionu zasvěcen Kostel Cyrila a Metoděje v Hořovičkách. Je to pravoslavný kostel postavený až v roce 1901 až 1902 původně jako evangelický. Svědčí o tom strohost kostela i jeho prosté vybavení. Na první pohled tě upoutá hranolovitá věž, jejíž střecha je pobitá plechem.
Svátek Cyrila a Metoděje slaví jak Češi, tak Slováci dne 5. července. Je to nejen církevní svátek, ale i svátek světský – den pracovního klidu.
Určitě znáte pocit, když se musíte s něčím, nebo s někým rozloučit. Pocit konce něčeho. Když třeba praskne, nebo uletí nafukovací balónek. Třebaže jich máš ještě hodně, právě tenhleten uletěl! A ty se musíš potýkat s takovým zvláštním pocitem smutku. Některé děti se musí rozloučit třeba s nějakým živým tvorem. Tak jako chlapec, kterého rodiče poslali studovat. Byl nejmladší ze sedmi dětí a byl nesmírně zvídavý a vynikal pozoruhodnou pamětí. Jako ostatní synové bohatých rodin se čas od času bavil lovem. Nečekal, že se jednoho dne na lovu zvedne vítr a odnese jeho krahujce kdo ví kam. Hledal ho, volal, číhal na něj, čekal, až se vrátí. Všechno to bylo marné. Ptáci mají rádi svobodu. Asi se nebudeš divit, že takový kluk po tom všem propadl pocitu zmaru a upadl do smutku: „Takový je tedy život, že místo radosti množí se žal?“ Co si počít? Staří rodiče zemřou, kamarádi mě opustí, musí být někdo, kdo mě neopustí nikdy, kdo bude mým věrným přítelem navždy, jeho přátelství bude věčné a hluboké. Tak se z člověka stává svatý. „Odedneška dám se jinou cestou, lepší než tato, a nepromarním svých dnů ve shonu tohoto života.“ řekl si Cyril.
Svatý Cyril (řádovým jménem Konstantin) byl vzdělaný filozof, kněz, který přišel spolu s bratrem Metodějem z řecké Soluně šířit na naše území křesťanství. Oběma kněžím je v našem regionu zasvěcen Kostel Cyrila a Metoděje v Hořovičkách. Je to pravoslavný kostel postavený až v roce 1901 až 1902 původně jako evangelický. Svědčí o tom strohost kostela i jeho prosté vybavení. Na první pohled tě upoutá hranolovitá věž, jejíž střecha je pobitá plechem.
Svátek Cyrila a Metoděje slaví jak Češi, tak Slováci dne 5. července. Je to nejen církevní svátek, ale i svátek světský – den pracovního klidu.