Křivoklát
Viz sekce Nejprobádanější hrad ČR.
Krakovec
Louštín
Na vrchu Louštín, 2 km jihovýchodně od obce Krušovice, na katastru obce Řevničov. - Na temeni vrchu zbytky příkopů a náspů bývalého hradiště, dříve mylně označované jako hrad Louštín (postavený v první polovině 13. stol. jako lovecký nebo strážný hrad; v r. 1506 již pustý). Toto tvrzení vyvrátil amatérský nález pana Josefa Fencla z Krušovic v r. 1972 (fragmenty pravěké nádoby) a následné archeologické výzkumy prof. Mouchy z Archeologického ústavu ČSAV. Potvrdil se halštatsko laténský původ hradiště (okolo r. 500 př. Kr.). Hradiště však patrně sloužilo pouze krátkodobě, protože zde chybí zdroj vody. - Severní úsek valu přerušen polní cestou směr Krušovice - Malý Louštín - nádraží Řevničov Celé hradiště po obvodu porušeno těžbou opuky, která byla hlavně v 18. stol. použita na stavbu zdi valdštejnské obory, téměř polovina hradiště zničena stavbou radiotelekomunikačního zařízení. Většina území hradiště zalesněna starým bukovým lesem.
Citace
POCHE, Emanuel; et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. Praha: Academia, 1978, s. 322.
Okolí Prahy západ. 1. vyd. Praha: Olympia, 1990, s. 289.
BEDNAŘÍK, Tomáš. Historické památky Rakovnicka. 1. vyd. Rakovník: Raport, 1997, s. 95.
Hrad, po němž se dochovaly jen terénní stopy na zalesněném vrchu u Krušovic, se v písemných zprávách uvádí jen jedinkrát, a to v roce 1506, kdy se však připomíná již jako pustý.
Citace
POCHE, Emanuel; et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. Praha: Academia, 1978, s. 322.
Okolí Prahy západ. 1. vyd. Praha: Olympia, 1990, s. 289.
BEDNAŘÍK, Tomáš. Historické památky Rakovnicka. 1. vyd. Rakovník: Raport, 1997, s. 95.
Hrad, po němž se dochovaly jen terénní stopy na zalesněném vrchu u Krušovic, se v písemných zprávách uvádí jen jedinkrát, a to v roce 1506, kdy se však připomíná již jako pustý.
Zaniklý hrad Hlavačov
Jivno
Jivno
Zříceniny středověkého hrádku v Lánské oboře nad Klíčavou.
Král Václav I. (vládl v letech 1230 – 1253) oddav se libosti těla svého, počal jest milovati život o samotě a na zámcích nebo dvorcích k tomu vystavených (castella et domos ad hoc fabricata) s malým průvodem samoten přebývati. Po r. 1240 vydává král stále méně listin, a pokud je vůbec vydává, datuje je in Castello, in Castello Veteri, in Castello Nouo. Hrady – jak je patrné – nejsou zpravidla označeny konkrétním názvem, který by umožňoval jejich lokalizaci. Jeden z Václavových hrádků, jehož skutečné jméno historie nezachovala (bývá označován názvem blízké zaniklé vesnice Jivno, ale též Hivno, Hyvno či Bivno), stával na ostrohu nad hlubokým údolím Klíčavy. Připomíná se vůbec poprvé v r. 1551 jako pustá zřícenina (tehdy královská komora dovoluje křivoklátskému purkrabímu Janu Žďárskému ze Žďáru hledat zde poklady i za cenu úplného rozebrání ještě stojících zdí) a podruhé jako pustý hrad v r. 1685.
Hradební zeď uzavírala na Jivně téměř pravidelný obdélník o rozměrech 84 m x 34-36 m, rozdělený příčnou zdí na přibližně čtvercové předhradí a podélnou obytnou část, zastavěnou patrně ze tří stran obytnými křídly s nádvořím uprostřed. K jižnímu křídlu přiléhala klenutá kaple. Do bariéry čelní hradební zdi byla vestavěna velká kulatá věž, která fungovala jako organická součást opevnění hradu. Věž měla v průměru více než 13 metrů a její obvodové zdi byly silné 2,7 m. Východní částí svého oblého trupu, vyčnívajícího z líce zdi, spočívala v příkopě, který chránil vstup do hradu a zároveň odděloval hradní ostroh od šíje.
Zříceniny středověkého hrádku v Lánské oboře nad Klíčavou.
Král Václav I. (vládl v letech 1230 – 1253) oddav se libosti těla svého, počal jest milovati život o samotě a na zámcích nebo dvorcích k tomu vystavených (castella et domos ad hoc fabricata) s malým průvodem samoten přebývati. Po r. 1240 vydává král stále méně listin, a pokud je vůbec vydává, datuje je in Castello, in Castello Veteri, in Castello Nouo. Hrady – jak je patrné – nejsou zpravidla označeny konkrétním názvem, který by umožňoval jejich lokalizaci. Jeden z Václavových hrádků, jehož skutečné jméno historie nezachovala (bývá označován názvem blízké zaniklé vesnice Jivno, ale též Hivno, Hyvno či Bivno), stával na ostrohu nad hlubokým údolím Klíčavy. Připomíná se vůbec poprvé v r. 1551 jako pustá zřícenina (tehdy královská komora dovoluje křivoklátskému purkrabímu Janu Žďárskému ze Žďáru hledat zde poklady i za cenu úplného rozebrání ještě stojících zdí) a podruhé jako pustý hrad v r. 1685.
Hradební zeď uzavírala na Jivně téměř pravidelný obdélník o rozměrech 84 m x 34-36 m, rozdělený příčnou zdí na přibližně čtvercové předhradí a podélnou obytnou část, zastavěnou patrně ze tří stran obytnými křídly s nádvořím uprostřed. K jižnímu křídlu přiléhala klenutá kaple. Do bariéry čelní hradební zdi byla vestavěna velká kulatá věž, která fungovala jako organická součást opevnění hradu. Věž měla v průměru více než 13 metrů a její obvodové zdi byly silné 2,7 m. Východní částí svého oblého trupu, vyčnívajícího z líce zdi, spočívala v příkopě, který chránil vstup do hradu a zároveň odděloval hradní ostroh od šíje.