Croy-Düllmen
Poslední princové na Rakovnicku byli příslušníci nizozemské vévodské rodiny. Vévodské proto, protože její hlavou byl vévoda a jeho synové byli princové. Byli vlastně leníky francouzského krále. Leník znamená totéž, co poddaný, podřízený. Jejich sídlem byl od počátku slabecký zámek. Byl šlechtickým sídlem až do konce 2. světové války (1945) a centrem velkostatku s lesy a ornou půdou. Dávným předkem byl Jean (Jan) Croy, který padl v bitvě stoleté války roku 1415. Jeho syn byl Antonín Croy. Ten byl správcem lucemburského a limburského vévodství. Počátkem 19. století rodina přišla o své statky u Rýna v důsledku Napoleonských válek, ale náhradou za ně získali panství Düllmen. Tím se stali příslušníky pruské šlechty. První vévoda z této větve August Filip měl čtyři syny, mezi nimi Alfreda, ten měl syna Alexise. Právě Alexis Croy Düllmen koupil od Nostice na Hřebečníkách slabecké panství. Usadil se ve Slabcích. Jejich syn Max Croy se oženil s příslušnicí staré české rodiny Lobkoviců, s Karolínou z Konopiště spřízněnou se Šternberky. Max zemřel v roce 1920. Jeho nejstarší syn Alex uzavřel sňatek s Vídeňačkou Alžbětou Beaufort-Spontini. Její otec vlastnil panství Bečov nad Teplou. Po roce 1945 postihla rodinu podle dekretu prezidenta Edvarda Beneše zabrání majetku. Zámek byl zabaven, vybavení rozptýleno a půda rozčleněna mezi drobné vlastníky. Alex princ Croy se ze Slabec vystěhoval, jeho bratři Alfred a Franz padl ve válce. Sám měl čtyři děti: Maxmiliana, Albrechta, Marii, Annu. Maxmilian měl syna Alexis a dceru Annu a několik vnoučat. V Rousínově u Rakovníka bylo sídlo firmy Croy s.r.o. (zastoupení Mercedes-Benz). Předsedou představenstva byl Max kníže z Croy a členem Alex III. z Croy.
Cukrové z Tamfeldu
Cukrové z Tamfeldu byla původně vladycká rodina. Dosáhla povýšení do panského stavu a hraběcího titulu. Synem Jana Cukra byl Racek, Rous a Jan. Usadili se v Rakovníku. Jan koupil Kounov a Panoší Újezd. Měl syna Jana byl zavražděn za bojů v Praze roku 1506. Rous měl tři syny, z nichž Jindřich se oženil s Mandalénou z Gutštejna. Tím získal tvrz a statek Soseň. Měli syna Bernarda Cukra. Bernard měl za manželku Johanku z Údrče a s ní syna Jana Jindřicha. Ten skoupil statky Senec a Šípy a jako vlivný se stal křivoklátským hejtmanem. Roku 1623 byl Ferdinandem II. odsouzen ke ztrátě třetiny majetku. Oženil se s Alžbětou Pětipskou, potom s Ludmilou ze Šlovic. Syn Jaroslav František převzal tvrzi v Šípech, dvůr s pivovarem v Senci. Stal se rakovnickým krajským hejtmanem. Měl dceru Annu Terezii. Vzala si kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic. Ten uhájil město před Turky, což byl čin evropského významu. Později působil na dvoře císaře Leopolda I. Dál získávali statiky na Čáslavsku a Sedlčansku, počátkem 18. století byli povýšeni do panského stavu a získali hraběcí titul. Na konci 18. století rod vymřel.
Černínové z Chudenic
V 17. století koupil západní část Rakovnického okresu, panství petrohradské významný český šlechtic Heřman Černín z Chudenic. Pocházel z Klatovska, z vladyckého rodu. Heřmanův otec Jan byl hejtman vltavského kraje. Měl pět synů a tři dcery (Diviš, Herman, Kateřina – vzala si Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic – jednoho z 27 později popravených českých pánů). Heřman doprovázel Kryštofa do Svaté země k Božímu hrobu do Jeruzaléma, na Sinaj v Káhiře navštívili klášter sv. Kateřiny Alexandrijské a vystoupali na biblickou horu. Po návratu ho císař Rudolf II povolal ke dvoru. Za manželku si vzal Marii Annu. Byl povýšen do panského stavu po tom, co obhájil starobylost svého rodu před zemským sněmem. Stal se hejtmanem Starého města Pražského. Uměl několik cizích jazyků, proto ho císař Matyáš pověřil vedením poselstva k sultánovi, kde se Heřmanovi podařilo uzavřít smír. Za stavovského povstání stál Heřman na straně Habsburka Ferdinanda II. Jeho bratr Diviš byl ve funkci hejtmana pražského hradu a vpustil protestantské pány do hradu. Ti dotlačili habsburské místodržící Bořitu a Slavatu z oken. Heřman měl být zatčen, sedl však na svého hnědáka a prchl do emigrace. Tento jeho kůň byl do nedávna, asi do 30. let minulého století vycpaný v inventáři zámku Petrohrad. Po návratu do Čech se účastnil bitvy na Bílé hoře a po útěku zimního krále Fridricha Falckého se znovu ujal úřadu hejtmana. Ferdinand II. mu umožnil skupovat statky a povýšil ho na hraběte. Byl přítomen popravě 27 českých pánů, kde byla setnuta hlava jeho bratru Divišovi i Kryštofovi. To mu nijak nebránilo v tom, aby se oženil s vdovou po Kryštofovi – Annou z Hořovic. Sám vydržoval pluk vojáků, s nimiž dobil Žatec. Po smrti Anny uzavřel další sňatek s hraběnkou Caretto-Millesimo. Na přání Ferdinanda II. se vyda do Turecka, kde odvrátil turecké nebezpečí. Neměl děti, dědil po něm prasynovec Humprecht Jan Černín. Byl mu udělen hraběcí titul, získal řád Zlatého rouna. Za manželku měl Italku, syny Tomáše a Hermana Jakuba vychovával sám. Syn Heřman Jakub si vzal Marii Josefu hraběnku Slavatovou – tím získal panství Jindřichohradecké. Tíhl ke stavovské opozici, pro kterou bylo typické vlastenectví. Zanechal syna Prokopa Vojtěcha. Manželka Marie z Westerloo dokončila úpravu petrohradského zámku. Prokop si vzal za manželku Antonii hraběnku Colloredu a Terezii Rajskou z Dubec. Měl šestnáct dětí. Syn Jan Rudolf byl vzdělán v právu a v hudbě u Haydna a u Mozarta. Pobýval na Petrohradě. Měl syna Evžena Karla. To byl vlastenec, vzdělaný v historii, přírodovědě, psal si s Goethem, znal se s Palackým a Dobrovským, měl čtyři syny. Jeho Syn Jaromír měl Karolínu. Ta byla výtvarně nadaná. Syn Evžen, Jaromír a František – doprovázel Evžena Alfonse, který hostil anglického lorda, jehož návštěva vyústila v roce 1938 v mnichovské události. Jimi byly Sudety připojeny ke Třetí říši. Majetek jim byl Dekrety prezidenta Edvarda Beneše zabaven.
Poslední princové na Rakovnicku byli příslušníci nizozemské vévodské rodiny. Vévodské proto, protože její hlavou byl vévoda a jeho synové byli princové. Byli vlastně leníky francouzského krále. Leník znamená totéž, co poddaný, podřízený. Jejich sídlem byl od počátku slabecký zámek. Byl šlechtickým sídlem až do konce 2. světové války (1945) a centrem velkostatku s lesy a ornou půdou. Dávným předkem byl Jean (Jan) Croy, který padl v bitvě stoleté války roku 1415. Jeho syn byl Antonín Croy. Ten byl správcem lucemburského a limburského vévodství. Počátkem 19. století rodina přišla o své statky u Rýna v důsledku Napoleonských válek, ale náhradou za ně získali panství Düllmen. Tím se stali příslušníky pruské šlechty. První vévoda z této větve August Filip měl čtyři syny, mezi nimi Alfreda, ten měl syna Alexise. Právě Alexis Croy Düllmen koupil od Nostice na Hřebečníkách slabecké panství. Usadil se ve Slabcích. Jejich syn Max Croy se oženil s příslušnicí staré české rodiny Lobkoviců, s Karolínou z Konopiště spřízněnou se Šternberky. Max zemřel v roce 1920. Jeho nejstarší syn Alex uzavřel sňatek s Vídeňačkou Alžbětou Beaufort-Spontini. Její otec vlastnil panství Bečov nad Teplou. Po roce 1945 postihla rodinu podle dekretu prezidenta Edvarda Beneše zabrání majetku. Zámek byl zabaven, vybavení rozptýleno a půda rozčleněna mezi drobné vlastníky. Alex princ Croy se ze Slabec vystěhoval, jeho bratři Alfred a Franz padl ve válce. Sám měl čtyři děti: Maxmiliana, Albrechta, Marii, Annu. Maxmilian měl syna Alexis a dceru Annu a několik vnoučat. V Rousínově u Rakovníka bylo sídlo firmy Croy s.r.o. (zastoupení Mercedes-Benz). Předsedou představenstva byl Max kníže z Croy a členem Alex III. z Croy.
Cukrové z Tamfeldu
Cukrové z Tamfeldu byla původně vladycká rodina. Dosáhla povýšení do panského stavu a hraběcího titulu. Synem Jana Cukra byl Racek, Rous a Jan. Usadili se v Rakovníku. Jan koupil Kounov a Panoší Újezd. Měl syna Jana byl zavražděn za bojů v Praze roku 1506. Rous měl tři syny, z nichž Jindřich se oženil s Mandalénou z Gutštejna. Tím získal tvrz a statek Soseň. Měli syna Bernarda Cukra. Bernard měl za manželku Johanku z Údrče a s ní syna Jana Jindřicha. Ten skoupil statky Senec a Šípy a jako vlivný se stal křivoklátským hejtmanem. Roku 1623 byl Ferdinandem II. odsouzen ke ztrátě třetiny majetku. Oženil se s Alžbětou Pětipskou, potom s Ludmilou ze Šlovic. Syn Jaroslav František převzal tvrzi v Šípech, dvůr s pivovarem v Senci. Stal se rakovnickým krajským hejtmanem. Měl dceru Annu Terezii. Vzala si kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic. Ten uhájil město před Turky, což byl čin evropského významu. Později působil na dvoře císaře Leopolda I. Dál získávali statiky na Čáslavsku a Sedlčansku, počátkem 18. století byli povýšeni do panského stavu a získali hraběcí titul. Na konci 18. století rod vymřel.
Černínové z Chudenic
V 17. století koupil západní část Rakovnického okresu, panství petrohradské významný český šlechtic Heřman Černín z Chudenic. Pocházel z Klatovska, z vladyckého rodu. Heřmanův otec Jan byl hejtman vltavského kraje. Měl pět synů a tři dcery (Diviš, Herman, Kateřina – vzala si Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic – jednoho z 27 později popravených českých pánů). Heřman doprovázel Kryštofa do Svaté země k Božímu hrobu do Jeruzaléma, na Sinaj v Káhiře navštívili klášter sv. Kateřiny Alexandrijské a vystoupali na biblickou horu. Po návratu ho císař Rudolf II povolal ke dvoru. Za manželku si vzal Marii Annu. Byl povýšen do panského stavu po tom, co obhájil starobylost svého rodu před zemským sněmem. Stal se hejtmanem Starého města Pražského. Uměl několik cizích jazyků, proto ho císař Matyáš pověřil vedením poselstva k sultánovi, kde se Heřmanovi podařilo uzavřít smír. Za stavovského povstání stál Heřman na straně Habsburka Ferdinanda II. Jeho bratr Diviš byl ve funkci hejtmana pražského hradu a vpustil protestantské pány do hradu. Ti dotlačili habsburské místodržící Bořitu a Slavatu z oken. Heřman měl být zatčen, sedl však na svého hnědáka a prchl do emigrace. Tento jeho kůň byl do nedávna, asi do 30. let minulého století vycpaný v inventáři zámku Petrohrad. Po návratu do Čech se účastnil bitvy na Bílé hoře a po útěku zimního krále Fridricha Falckého se znovu ujal úřadu hejtmana. Ferdinand II. mu umožnil skupovat statky a povýšil ho na hraběte. Byl přítomen popravě 27 českých pánů, kde byla setnuta hlava jeho bratru Divišovi i Kryštofovi. To mu nijak nebránilo v tom, aby se oženil s vdovou po Kryštofovi – Annou z Hořovic. Sám vydržoval pluk vojáků, s nimiž dobil Žatec. Po smrti Anny uzavřel další sňatek s hraběnkou Caretto-Millesimo. Na přání Ferdinanda II. se vyda do Turecka, kde odvrátil turecké nebezpečí. Neměl děti, dědil po něm prasynovec Humprecht Jan Černín. Byl mu udělen hraběcí titul, získal řád Zlatého rouna. Za manželku měl Italku, syny Tomáše a Hermana Jakuba vychovával sám. Syn Heřman Jakub si vzal Marii Josefu hraběnku Slavatovou – tím získal panství Jindřichohradecké. Tíhl ke stavovské opozici, pro kterou bylo typické vlastenectví. Zanechal syna Prokopa Vojtěcha. Manželka Marie z Westerloo dokončila úpravu petrohradského zámku. Prokop si vzal za manželku Antonii hraběnku Colloredu a Terezii Rajskou z Dubec. Měl šestnáct dětí. Syn Jan Rudolf byl vzdělán v právu a v hudbě u Haydna a u Mozarta. Pobýval na Petrohradě. Měl syna Evžena Karla. To byl vlastenec, vzdělaný v historii, přírodovědě, psal si s Goethem, znal se s Palackým a Dobrovským, měl čtyři syny. Jeho Syn Jaromír měl Karolínu. Ta byla výtvarně nadaná. Syn Evžen, Jaromír a František – doprovázel Evžena Alfonse, který hostil anglického lorda, jehož návštěva vyústila v roce 1938 v mnichovské události. Jimi byly Sudety připojeny ke Třetí říši. Majetek jim byl Dekrety prezidenta Edvarda Beneše zabaven.