Lidé považují opeřence vyobrazeného na mozaice na obrázku za labuť. Po pozornějším sledování obrázku vidíme, že pták klove do vlastní hrudi, odkud tryská krev. Nikde nenajdeme ani zmínku o takovém druhu labutí, pro které by bylo toto chování typické. Ani o této mozaice, která je na vchodu do rakovnického kostela sv. Bartoloměje nenajdeme písemné zmínky. Proč zrovna labuť? Víme například, že pelikán proslul mezi ptáky tím, že v době nedostatku potravy přikrmoval mláďata vlastní krví. V křesťanství je tento pták považován za symbol sebeobětování. Jde o podobenství, přirovnání k člověku, který je ochoten a schopen se za nás obětovat. V běžném životě nazýváme obětavými lidmi ty, kteří pro nás udělají něco hezkého, co neplyne z jejich povinností, přesto to pro nás udělají a nic za to nic nechtějí. Dost možná, že naopak utrpí nějakou ztrátu, nebo škodu. Právě to je obětavost. Někdo udělá něco pro nás proto, protože nás má rád. Na obrázku by nás od úvahy o pelikánovi mohly odlákat končetiny, které připomínají spíše drápy dravce, než plovací blány obou vodních ptáků - plovací blány má totiž jak pelikán, tak labuť. Také mláďata na obrázku mozaiky chybí. Musíme uznat, že na mozaice z drobných kamenů by těžko vynikala. To, co má ještě pelikán s labutí společné je celková velikost. Velikost se často přirovnává u malých ptáků k vrabci, k holubu u ptáků střední velikosti a u velkých, vodních ptáků právě k labuti. Také bílou barvou je pelikán labuti ne nepodobný. Akorát mláďata pelikánů bývají nejprve šedá. Na rozdíl od labuti, je pro pelikána typický hrdelní vak, který labuť postrádá. Pelikán ho potřebuje k chytání ryb. Chytá jím ryby do slova jako do sítě. Ryby totiž tvoří výhradní složku potravy pelikánů. Rozšířením jsou nám populace labutí jistě bližší než pelikáni. Jsou u nás početnější, zatímco jednotlivci z řad pelikánů bílých (starší název obecný) k nám zavítají spíše náhodou. Podobně jako poznáme v letu volavku, která má krk esovitě prohnutý, nebo čápa, který má v letu krk naopak napřímený, poznáme podle letu i pelikána. Ten má krk položený na hřbetu. Pelikáni jsou ptáci dlouhověcí. Běžně se dožívají 15-25 let ve volné přírodě. V zajetí dosahují věku až 54 let.