Knížata z Fürstenberka
Starý šlechtický rod knížat z Fürstenberka měl předka v Egonu I. V roce 1699 se Josef Vilém oženil s dědičkou Křivoklátského panství Marií Annou z Valdštejna. Měli syna Karla Gegona I. Napůl Valdštejn, napůl Fürstenberk byl nejvyšším půrkrabím českého království. Měl syna Karla Aloise. Jeho syn Karel Egon II. se oženil s bádenskou kněžnou Amalií. Byl velice ovlivněn osvícenstvím. Měl syna Karla Egona III. a Maxmiliána. Dal upravit lovecký zámek Obora a nazval jej po manželce Leontýně. Novogotickou úpravu má ale na svědomí jeho bratr Emil. Budovali rovněž lovecké chatky – Amálie, Maxovna, Emilovna. Jejich hlavním sídlem byl Křivoklát. Po požáru 1826 byl hrad zničen, uskutečnila se rekonstrukce. V nich pokračoval Maxmilián. Restaurování bylo svěřeno architektu Mockerovi (rytířský sál, balkónek, ochozy, cimbuří). 1906 se rekonstrukce ujal architekt z Vídně – Walcher (kaple). Od roku 1929 byl hrad ve správě státu. Úprava dokončena roku 1952. Dosud na hradě probíhají archeologické průzkumy a hrad Křivoklát je tak nejprozkoumanější hrad v České republice.
Nosticové
Rytíři,pak hrabata z Nostice sídlili původně v Horní Lužici (Německo). První Nostic, který přišel do Čech – Hanuš – zakoupil roku 1528 obec Rudu. Syn Burian vyměnil Rudu s císařem Rudolfem II za Kounov a Lhotu pod Džbánem. Potomek Jan Adam žil na Kounově, účastnil se stavovského povstání (1618-1620). Proto mu Ferdinand II. Kounov zkonfiskoval. Syn Jan Hanuš získal Kounov zase zpět. Postavil tvrz. Syn Herman Jáchym se uchýlil do Kralovic a Hřebečníky (statek). Byl rakovnickým krajským hejtmanem. Syn Jan Ferdinand (zámek v Kolešovicích a archiv) prodal Hřebečníky. Kolešovice prodal Wallisovi.
Jediným potomkem byl František Václav, měl většinu statků. Oženil se s Kateřinou Alžbětou hraběnkou ze Schönbornu a s ní dva syny. František Antonín opravoval kostely, kaple, zámky a tvrze. Roku 1781 byla v Hřebečníkách dokončena stavba zámku. Vychovateli jejich dětí byl Martin Pelc a Josef Fobrovský. manželka Alžběta Krakovská porodila syna Hugo. Ten panoval Hřebečníkám. Manželka Marie Kristina Clam-Martinicová přestavěla zámek v renesančním slohu. Došlo k likvidaci původní výzdoby i scoh Jupitera a Vulkána. Hřebečníky vlastnili do roku 1874. Potom je získal Max Egon Fürstenberk, Slabce Hugo prodal princi Croy-Düllmenovi.
Chotkové
Roku 1570 zakoupil Jan Chotek z Chotkova, syn Václava sídlícího v Ležkách (u Lubence)statek Všetaty s tvrzí, Skřivaň a Pustověty. Bratr Jiří držel Tytry a Panoší Újezd. Jan zemřel ve 72 letech, pochován ve Skřivaňu, má náhrobek v kostele. Syn Adam Chotek leží vedle něho, zemřel ve 34 letech. Adamův syn Václav vše rozprodal. Byl rakovnickým krajským hejtmanem. Měl dva syny Jiřího a Karla. Jiří byl rovněž hejtmanem Rakovnického kraje, účastnil se stavovského povstání. Václav Antonín byl místodržící a hrabě. Měl syna Rudolfa. Žofii Chotkovou si vyhlédl za nevěstu rakouský následník trůnu František Ferdinand d´Este. Sdílela s ním jeho osud při atentátu roku 1914.
Schwarzenberkové
Schwarzenberkové patří ke staré německé (francké) šlechtě, která se rozšiřovala do Rakouska. V Čechách se trvale usídlili v 17. století. V roce 1769 vlastnil Josef Schwarzenberk Mšec, Postoloprty a zámek Cítoliby a Domoušice. Karel získal Orlík se Zvíkovem. Syn Josefa Felix žil na Petrohradě, v Paříži, Rio de Janeiro, Římě, Turíně, Parmě a Neapoli. Bratr Bedřich byl filosof, teolog a později arcibiskup. Jan Adolf panoval na Mšeci. (1. cukrovar v Postoloprtech.) Dal postavit zámek v Hluboké, archiv ve Mšeci. Oblíbil si zámek v Postoloprtech. Adolfovi Mšec i Postoloprty ponechány do roku 1945, Citoliby v roce 1920 musel prodat státu, protože bez pozemků je nemohl držet.
Valdštejnové
Valdštejnové patří mezi nejstarší , slavné české šlechtické rody. Svůj původ odvozovali od Markvarticů. Nejvýznamnější osobnost rodu byl Albrecht z Valdštejna – vrchní velitel císařských vojsk. Vlastnili Křivoklát, zámek v Krušovicích a Lánech, pustý hrad Týřov, Jenčov a Jivno, skelná huť u Broum, Krušná hora u Hudlic, cihelny v Městečku a Lánech atd. Jan Josef zdědil Křivoklát. Na své panství přivedl stavitele a architekty: Broggio, Canavelo, Kaňka, Pree, stavěl kostely, kaple, zámky atd. Pracoval pro něj malíř Václav Vavřinec Reiner, sochař M. B. Braun, F. M. Brokoff. Dal stavět dvoupatrový barokní zámek v Krušovicích, přestavěl zámek Lány, zřídil tam barokní kapli. Nakoupil panství petrovické a stavěl kostel Navštívení Panny Marie, faru školu, zámek s glorietem, lázně, ovčín, myslivnu, sýpky. Byl místodržitelem Království českého, nejvyšším zemským maršálkem. Miloval módní hony v křivoklátských lesích, kde hostil císařský pár Karla VI. a Alžbětu Kristinu. Zemřel roku 1731 bez mužského potomka, měl tři dcery. Marie Anna se provdala za Josefa Arnošta Viléma z Fürstenberka, byla dědičkou křivoklátského panství. Zřekla se svých práv ve prospěch Fürstenberků.
Wallisové
Wallisové byl starý hraběcí rod z Francie, od 17. století působící v Čechách. Jiří Olivier bojoval střídavě proti Francouzům, Španělům, ale toužil po vybudování rodového panství. Poznal italské zvyky. Roku 1719 zakoupil statek Kolešovice se zámkem, Děkov a Hokov, připojil Petrovice se zámkem. Zahájil rekonstrukci renesančního zámku v Děkově pro manželku Marii z Götzu. Žil v Kolešovicích na „Starém zámku“. Pro vzpomínku na válečná léta v Itálii dal v kolešovickém kostele umístit kopii slavného obrazu Madona della zettera z Messiny na Sicílii. Účastnil se neúspěšně války v Turecku, císař Karel VI. ho nechal zatknout pro velezradu. Propustila ho Marie Terezie, vrátila mu všechny hodnosti. Hrabě se usadil na statcích. Oženil se s Marií Terezií Vchynskou, s ní měl dědice Štěpána. Ten se usadil natrvalo v Kolešovicích, kde vybudoval nový zámek se sbírkou rytin a obrazů. V okolí Petrovic dal dolovat uhlí, zakládal osady Nový Dvůr, Žďáry u Petrovic a Kůzovou a Novou Ves u Čisté, kterou nazval Wallisgrünnem. Jeho syn Rudolf ho přežil o rok, panství zdědilo jeho sedm synů, ti však nezvládali hospodaření, pro dluhy vyhlásili bankrot, ponechali si jen zámek Kolešovice do roku 1946.
Kolovratové
Šlovský ze Šlovic
Renšperkové z Renšperka a Držkovic
Z Gutštejna
Z Hrobčice
Caretto-Millesimo a Meraviglia-Grivelli
Starý šlechtický rod knížat z Fürstenberka měl předka v Egonu I. V roce 1699 se Josef Vilém oženil s dědičkou Křivoklátského panství Marií Annou z Valdštejna. Měli syna Karla Gegona I. Napůl Valdštejn, napůl Fürstenberk byl nejvyšším půrkrabím českého království. Měl syna Karla Aloise. Jeho syn Karel Egon II. se oženil s bádenskou kněžnou Amalií. Byl velice ovlivněn osvícenstvím. Měl syna Karla Egona III. a Maxmiliána. Dal upravit lovecký zámek Obora a nazval jej po manželce Leontýně. Novogotickou úpravu má ale na svědomí jeho bratr Emil. Budovali rovněž lovecké chatky – Amálie, Maxovna, Emilovna. Jejich hlavním sídlem byl Křivoklát. Po požáru 1826 byl hrad zničen, uskutečnila se rekonstrukce. V nich pokračoval Maxmilián. Restaurování bylo svěřeno architektu Mockerovi (rytířský sál, balkónek, ochozy, cimbuří). 1906 se rekonstrukce ujal architekt z Vídně – Walcher (kaple). Od roku 1929 byl hrad ve správě státu. Úprava dokončena roku 1952. Dosud na hradě probíhají archeologické průzkumy a hrad Křivoklát je tak nejprozkoumanější hrad v České republice.
Nosticové
Rytíři,pak hrabata z Nostice sídlili původně v Horní Lužici (Německo). První Nostic, který přišel do Čech – Hanuš – zakoupil roku 1528 obec Rudu. Syn Burian vyměnil Rudu s císařem Rudolfem II za Kounov a Lhotu pod Džbánem. Potomek Jan Adam žil na Kounově, účastnil se stavovského povstání (1618-1620). Proto mu Ferdinand II. Kounov zkonfiskoval. Syn Jan Hanuš získal Kounov zase zpět. Postavil tvrz. Syn Herman Jáchym se uchýlil do Kralovic a Hřebečníky (statek). Byl rakovnickým krajským hejtmanem. Syn Jan Ferdinand (zámek v Kolešovicích a archiv) prodal Hřebečníky. Kolešovice prodal Wallisovi.
Jediným potomkem byl František Václav, měl většinu statků. Oženil se s Kateřinou Alžbětou hraběnkou ze Schönbornu a s ní dva syny. František Antonín opravoval kostely, kaple, zámky a tvrze. Roku 1781 byla v Hřebečníkách dokončena stavba zámku. Vychovateli jejich dětí byl Martin Pelc a Josef Fobrovský. manželka Alžběta Krakovská porodila syna Hugo. Ten panoval Hřebečníkám. Manželka Marie Kristina Clam-Martinicová přestavěla zámek v renesančním slohu. Došlo k likvidaci původní výzdoby i scoh Jupitera a Vulkána. Hřebečníky vlastnili do roku 1874. Potom je získal Max Egon Fürstenberk, Slabce Hugo prodal princi Croy-Düllmenovi.
Chotkové
Roku 1570 zakoupil Jan Chotek z Chotkova, syn Václava sídlícího v Ležkách (u Lubence)statek Všetaty s tvrzí, Skřivaň a Pustověty. Bratr Jiří držel Tytry a Panoší Újezd. Jan zemřel ve 72 letech, pochován ve Skřivaňu, má náhrobek v kostele. Syn Adam Chotek leží vedle něho, zemřel ve 34 letech. Adamův syn Václav vše rozprodal. Byl rakovnickým krajským hejtmanem. Měl dva syny Jiřího a Karla. Jiří byl rovněž hejtmanem Rakovnického kraje, účastnil se stavovského povstání. Václav Antonín byl místodržící a hrabě. Měl syna Rudolfa. Žofii Chotkovou si vyhlédl za nevěstu rakouský následník trůnu František Ferdinand d´Este. Sdílela s ním jeho osud při atentátu roku 1914.
Schwarzenberkové
Schwarzenberkové patří ke staré německé (francké) šlechtě, která se rozšiřovala do Rakouska. V Čechách se trvale usídlili v 17. století. V roce 1769 vlastnil Josef Schwarzenberk Mšec, Postoloprty a zámek Cítoliby a Domoušice. Karel získal Orlík se Zvíkovem. Syn Josefa Felix žil na Petrohradě, v Paříži, Rio de Janeiro, Římě, Turíně, Parmě a Neapoli. Bratr Bedřich byl filosof, teolog a později arcibiskup. Jan Adolf panoval na Mšeci. (1. cukrovar v Postoloprtech.) Dal postavit zámek v Hluboké, archiv ve Mšeci. Oblíbil si zámek v Postoloprtech. Adolfovi Mšec i Postoloprty ponechány do roku 1945, Citoliby v roce 1920 musel prodat státu, protože bez pozemků je nemohl držet.
Valdštejnové
Valdštejnové patří mezi nejstarší , slavné české šlechtické rody. Svůj původ odvozovali od Markvarticů. Nejvýznamnější osobnost rodu byl Albrecht z Valdštejna – vrchní velitel císařských vojsk. Vlastnili Křivoklát, zámek v Krušovicích a Lánech, pustý hrad Týřov, Jenčov a Jivno, skelná huť u Broum, Krušná hora u Hudlic, cihelny v Městečku a Lánech atd. Jan Josef zdědil Křivoklát. Na své panství přivedl stavitele a architekty: Broggio, Canavelo, Kaňka, Pree, stavěl kostely, kaple, zámky atd. Pracoval pro něj malíř Václav Vavřinec Reiner, sochař M. B. Braun, F. M. Brokoff. Dal stavět dvoupatrový barokní zámek v Krušovicích, přestavěl zámek Lány, zřídil tam barokní kapli. Nakoupil panství petrovické a stavěl kostel Navštívení Panny Marie, faru školu, zámek s glorietem, lázně, ovčín, myslivnu, sýpky. Byl místodržitelem Království českého, nejvyšším zemským maršálkem. Miloval módní hony v křivoklátských lesích, kde hostil císařský pár Karla VI. a Alžbětu Kristinu. Zemřel roku 1731 bez mužského potomka, měl tři dcery. Marie Anna se provdala za Josefa Arnošta Viléma z Fürstenberka, byla dědičkou křivoklátského panství. Zřekla se svých práv ve prospěch Fürstenberků.
Wallisové
Wallisové byl starý hraběcí rod z Francie, od 17. století působící v Čechách. Jiří Olivier bojoval střídavě proti Francouzům, Španělům, ale toužil po vybudování rodového panství. Poznal italské zvyky. Roku 1719 zakoupil statek Kolešovice se zámkem, Děkov a Hokov, připojil Petrovice se zámkem. Zahájil rekonstrukci renesančního zámku v Děkově pro manželku Marii z Götzu. Žil v Kolešovicích na „Starém zámku“. Pro vzpomínku na válečná léta v Itálii dal v kolešovickém kostele umístit kopii slavného obrazu Madona della zettera z Messiny na Sicílii. Účastnil se neúspěšně války v Turecku, císař Karel VI. ho nechal zatknout pro velezradu. Propustila ho Marie Terezie, vrátila mu všechny hodnosti. Hrabě se usadil na statcích. Oženil se s Marií Terezií Vchynskou, s ní měl dědice Štěpána. Ten se usadil natrvalo v Kolešovicích, kde vybudoval nový zámek se sbírkou rytin a obrazů. V okolí Petrovic dal dolovat uhlí, zakládal osady Nový Dvůr, Žďáry u Petrovic a Kůzovou a Novou Ves u Čisté, kterou nazval Wallisgrünnem. Jeho syn Rudolf ho přežil o rok, panství zdědilo jeho sedm synů, ti však nezvládali hospodaření, pro dluhy vyhlásili bankrot, ponechali si jen zámek Kolešovice do roku 1946.
Kolovratové
Šlovský ze Šlovic
Renšperkové z Renšperka a Držkovic
Z Gutštejna
Z Hrobčice
Caretto-Millesimo a Meraviglia-Grivelli